Antibiotika a antibakteriální chemoterapeutika
Antimikrobiální látky působící na bakterie
Ampicilin SPOFA a Deoxymykoin
Československá antibiotika
Ampicilin SPOFA a Deoxymykoin
Antibiotika a antibakteriální chemoterapeutika jsou antimikrobiální látky různě složité chemické struktury s molekulární hmotnosti obvykle do 2 000 Daltonů, které se vyznačují selektivní toxicitou vůči konkrétním bakteriím. Selektivní toxicitu těchto agens umožňují rozdíly v morfologii a/anebo fysiologii bakterii, např. morfologický rozdíl: penicilin inhibuje syntézu bakteriální buněčné stěny a vzhledem k tomu, že eukaryotní organismy (člověk, živočichy, rostliny) bakteriální buněčnou stěnu nemají, nemůže jejich funkci penicilin ovlivnit; fysiologický rozdíl: sulfonamidy inhibují syntézu kyseliny listové u všech organismů, které si kyselinu listovou umí nasyntetizovat, vzhledem k tomu, že člověk si kyselinu listovou syntetizovat neumí a je zcela závislý na jejím příjmu z potravy, neměli by mu sulfonamidy touto cestou ublížit. Ovšem je potřeba zmínit, že při podávání vysokých dávek antibiotik a chemoterapeutik vystupují do popředí i některé jejich další toxické účinky, které však bezprostředně s antibiotickým účinkem nesouvisí (např. sulfonamidy ve vysokých dávkách způsobují Stevens-Johnsonův syndrom, hemolytickou anemii, a další závažné vedlejší účinky). Existují také antibiotika a antibakteriální chemoterapeutika, kterých účinek není založen na morfologickém nebo fysiologickém rozdílu mezi organismy, nýbrž na různé afinitě těchto látek k cílovým strukturám buněk organismů (především u některých antibiotik inhibujících proteosyntézu).
Mezi antimikrobiální látky patří kromě antibiotik a antibakteriálních chemoterapeutik také antivirotika (virostatika), což jsou látky zabraňující množení virů, dále antimykotika, které potlačují růst a množení kvasinek a plísní, antiparazitika, účinná proti jednobuněčným a mnohobuněčným parazitům a některé další látky, které splňují definici antimikrobiálních látek.
Tyto stránky se zabývají jenom antimikrobiálními látkami, které působí na bakterie, čili antibiotiky a antibakteriálními chemoterapeutiky! Pro informace ohledně ostatních látek, navštivte prosím jiné zdroje, třeba anglickou wikipedii (vzkaz).
Historie
Neosalvarsan
Nástupce salvarsanu:
Neosalvarsan
Podrobná analýza historie antibiotik je námětem samostatného článku.

Antibiotika patří bezesporu k nejvýznamnějším objevům moderní medicíny. Jenom díky nim už dnes nejsou banální zranění tak nebezpečné, jak tomu bylo v minulosti. Historie antibiotik sahá až k starým Číňanům, Egypťanům a Núbijcům, kteří využívali různé potraviny napadené specifickými mikroorganismy (plísněmi, streptomycetami) k léčení ran, dokonce jsou zde náznaky perorální aplikace, i když se zřejmě mohlo jednat o náhodu. Novodobá historie antibiotik začíná pracemi významných mikrobiologů a lékařů Louise Pasteura, Roberta Kocha, Bartolomea Gosia, Ernesta Duchesneho, Paula Ehrlicha, Alexandra Fleminga a dalších. Historie antibakteriálních chemoterapeutik začíná objevem Salvarsanu - preparátu 606, po kterém následoval Neosalvarsan. Další velký objev, který dokonce zastínil Salvarsan, byl objev antibakteriálního účinku sulfonamidů Gerhardem Domagkem. Tyto širokospektré chemoterapeutika byly hlavní léčbou bakteriálních infekcí až do objevení penicilinu Alexandrem Flemingem. Objevení penicilinu vyvolalo obrovský zájem o studium antibiotických látek produkovaných některými bakteriemi a plísněmi. Po objevení streptomycinu a chloramfenikolu začíná křivka počtu objevů antibiotik exponenciálně narůstat. V posledních letech však byl zaznamenán pokles objevů nových antibiotik, přičemž rezistence bakterii k používaným antibiotikům má neustále vzrůstající trend.
Rozdělení antibiotik a antibakteriálních chemoterapeutik
Antibiotika a antibakteriální chemoterapeutika tvoří mnohočetnou heterogenní skupinu různých látek s různým účinkem. Z tohoto důvodu neexistuje jedno rozdělení, nýbrž celá řada klasifikací jednotlivých látek. Klasifikace antibiotik je závislá také na tom, která profese se těmito látkami zabývá.

Rozhodujícím znakem při klasifikaci může tedy být:
Existuje množství dalších rozdělení, které ovšem nemá význam rozebírat v obecné části.

Antibiotikum vs. chemoterapeutikum
Termín antibiotikum dělá při definici poněkud potíže, protože má dva významy, které mnozí prohlížejí:
V textu bude dále užíván termín 'antibiotikum' pro obě skupiny, tedy i pro antibiotika a také i pro antibakteriální chemoterapeutika!
Mechanismus účinku
Existují 4 velké skupiny, které pokryjí všechny mechanismy účinků antibiotik. V rámci těchto velkých skupin se pak ještě antibiotika dále dělí do menších skupin a to nejčastěji na základě chemické struktury farmakoforu (část molekuly látky, která je nositelem konkrétních farmakologických vlastností, srovnej s definicí chromoforu nebo toxikoforu).
  1. Antibiotika ovlivňující buněčnou stěnu - např. penicilin, cefalosporiny, vankomycin, bacitracin, cykloserin atd.
  2. Antibiotika ovlivňující cytoplasmatickou membránu - téměř výhradně polymyxiny (např. kolistin)
  3. Antibiotika ovlivňující proteosyntézu - aminoglykosidy, tetracykliny, chloramfenikol, oxazolidinony, makrolidy atd.
  4. Antibiotika ovlivňující syntézu nukleových kyselin:
    • Antifoláty (inhibice syntézy prekursorů)
      DHPS inhibitory (sulfonamidy), DHFR inhibitory (2,4-diaminopyrimidiny)
    • Inhibitory DNA
      inhibitory topoisomerasy (chinolony), inhibitory anaerobní DNA (nitroimidazoly, nitrofurany), inhibitory RNA polymerasy (rifamyciny)
Použití antibiotik
Primární využití nalézají antibiotika v medicíně. Jejich lékařské použití se označuje jako indikace a dle cíle, který se tím sleduje se rozděluje do dvou kategorii:
  1. Terapie (léčba) onemocnění vyvolaných citlivými bakteriemi nebo prvoky si klade za cíl odstranit, nebo aspoň potlačit konkrétní druh mikroorganismu, jenž vyvolává patologický obraz onemocnění. O terapii mluvíme tehdy, když se už u pacienta utvořil klinický obraz nemoci, nebo se manifestovali některé její symptomy. Kromě toho je možné využít i imunomodulačních účinků některých antibiotik ke stimulaci imunitního systému (imunomodulačně působí třeba cefdinir, některé tetracykliny a dapson).
  2. Profylaxe (prevence) onemocnění zahrnuje ochranné podávání antibiotik po expozici infekčním agens. Cílem profylaxe je zabránit rozvoji onemocnění. Profylakticky se antibiotika podávají zejména při rozsáhlých operačních výkonech např. na kostech, při septických operacích, při některých zákrocích v ústní dutině atd. Dále se podávají také pacientům s oslabenou imunitou u kterých došlo k expozici infekčním agens (sem patří pacienti podstupující léčbu rakoviny pomocí cytostatik, HIV-pozitivní pacienti, pacienti s vrozenými poruchami imunitního systému...). Profylaxe se také někdy nasazuje při epidemiích v ohrožených skupinách, dále na sanaci bacilonosičů (např. u salmonel) a v neposlední řade při haváriích v laboratořích, kde se pracuje s nějakým infekčním agens.
Antibiotika se také uplatnili i v jiných oborech. Používají se třeba jako:
Vedlejší účinky a lékové interakce antibiotik
Vedlejší účinky
Jelikož antibiotika tvoří obrovskou heterogenní skupinu, tak jako skupina vykazují velké množství různých vedlejších účinků. Množství a vážnost vedlejších účinků závisí především na toxicitě antibiotika, ale také od antimikrobiálního spektra. Mezi časté nežádoucí účinky antibiotik patří zejména horečka, nauzea, vomitus atd. Osobitou skupinu nežádoucích účinků tvoří alergické reakce, které mohou být velmi vážné a někdy také končí smrtí. Mezi ně patří fotodermatitida a anafylaktický šok. Při podávání některých toxických antibiotik (chloramfenikol, sulfonamidy, dapson) dochází k útlumu kostní dřeně, rozvoji hemolytické nebo aplastické anémie atd. Jiné antibiotika (hlavně aminoglykosidy a glykopeptidy) se vyznačují ototoxicitou a nefrotoxicitou a další zase tzv. antabusovým efektem (disulfiram-like), který je probrán v části o lékových interakcích. O fluorochinolonech je známo, že poškozují šlachy, způsobují tendinitidu a artropatii. Jelikož pro normální fungování lidského těla jsou potřebné taky některé druhy bakterií, dochází po podání širokospektrých antibiotik k jejich útlumu nebo až usmrcení této komenzální mikroflóry, což vede k dysmikrobii a s ní i k průjmu, který se v tomto případe nazývá pseudomembranózní kolitida a způsobuje ji bakterie Clostridium difficile. Vzniká, když antibiotikum inhibuje komenzální střevní mikroflóru, což umožňuje, aby se vůči antibiotikům rezistentní Clostridium difficile ve střevech přemnožilo a tím vyvolalo klinický obraz této nemoci. Mezi nejznámější antibiotika, které pseudomembranózní kolitidu způsobují, patří např. klindamycin, cefalosporiny: cefazolin a cefalexin, aminopeniciliny aj. Kromě toho mohou antibiotika inhibovat i přirozenou vaginální mikroflóru, čímž dochází k přemnožení kvasinek, zejména z rodu Candida ve vulvovaginální oblasti.

Lékové interakce
Nevhodnou kombinací vícero antibiotik (zejména, když působí v různých fázích růstu bakterii) dochází ke snížení účinku obou antibiotik na bakterie, tzv. antagonizmus mezi antibiotiky. Kvantitativní vyjádření interakce mezi dvěma antibiotiky nám poskytuje tzv. FIC index (Fractional Inhibitory Concentration) - více v samostatném článku.

Antibiotika a alkohol
Nejdůležitější interakcí mezi antibiotiky a alkoholem je tzv. antabusový efekt (disulfiram-like). Tento jev je způsoben tím, že některá antibiotika inhibují enzym acetaldehyddehydrogenasu, která katalyzuje oxidaci toxického acetaldehydu na acetyl-CoA. Inhibice tohoto enzymu způsobí, že se v krvi pacienta hromadí toxický acetaldehyd (metabolit ethanolu) a ten vyvolává symptomy, jako bolesti hlavy, závratě, pocity tepla v hlavě, nausea, zvracení, pocity ztíženého dýchání, mravenčení v prstech, kolapsové stavy. Při velkém množství požitého alkoholu může dokonce dojít k úmrtí v důsledku útlumu dechového centra. Mezi antibiotika, které tento efekt způsobují, patří nitroimidazoly (metronidazol, tinidazol, ornidazol), nitrofurany (nitrofurantoin, furazolidon, nifurtoinol) a některá cefalosporinová antibiotika s 1-methyltetrazolovým strukturním fragmentem ve své molekule (cefoperazon, cefamandol, latamoxef atd.). Někteří psychiatři na Slovensku dokonce předepisují pacientům metronidazol (Entizol®), jelikož disulfiram (Antabus®) již není v této zemi dostupný.
Stránka ještě není dokončena a je neustále doplňována!